Ještě jsem si říkala, jako nezkušená maminka, jaký je to zvláštní pohled, jako kdyby člověk viděl do duše. Ale pak mne znepokojilo, že to vidím jen v jednom očičku. Když se pak ale Vanesska pohnula, odlesk zmizel a už jsem to neviděla. Bohužel se to po pár dnech opakovalo a mně to nedalo a zavolala jsem paní doktorce na oční oddělení, kde jsem můj postřeh a starost řekla. Kupodivu mne sestřička ubezpečila, že se nejedná o nic vážného a objednala nás na vyšetření cca za měsíc, protože prý dříve nemají volno. Položila jsem telefon trochu uklidněná, ale s malými rozpaky. Volala jsem to naší babičce, která shodou okolností byla objednaná k téže oční lékařce ještě ten týden. Tak jsme se domluvili, že její termín prohlídky přenechá Vanessce a objedná se na jindy, s tím, že paní doktorka na to nic nenamítala. V daný termín jsme se tedy dostavili na vyšetření, kde Vanessce v čekárně rozkapali očička a pak už to jelo. Paní doktorka nás po shlédnutí a vyšetření očiček s vážnou tváří, ale s žádnou diagnózou hned poslala na polikliniku na Karlovo náměstí, kam jsme okamžitě odjeli. V podstatě se tam odehrál podobný scénář, s tím, že nám bylo řečeno „okamžitě se objednejte na oční oddělení do FN Motol“. Prý by se mohlo jednat o šedý zákal, nebo o velice ojedinělý druh nádorového onemocnění. Tam mě polilo horko a myslela jsem, že skrz slzy ani nedojedeme domů. Do Motola nás objednali okamžitě a na vyšetření v celkové narkóze Vanessce diagnostikovali oboustranný bilaterální retinoblastom.     

V nynější době je Vanessce 10 let, na jednom očičku má protézku a na druhé je slabozraká. Zní to zle, ale Vanesska je báječná holka, chodí do 4. třídy základní školy, kde ve třídě mají asistenta pedagoga. Ona sama skoro pomoc nepotřebuje a nerada si o ní říká. Samozřejmě pracuje s pomůckami  jako jsou příruční lupy a monokulár, aby dohlédla na tabuli. Patří prospěchem k nejlepším žákům ve třídě. Chodí sólově zpívat, tančí balet, jezdí na kole i na lyžích.